Leipzig 1.4.2017 Dream Machine Tour

4. listopadu 2018 v 18:00 | Kája |  Na tourné
Také jste měli strach, že po tour Feel it All bude zase pět let pauza? Nebyli jste sami. My na tom byly stejně, ale jak už všichni víme, nakonec jsme se dočkali mnohem dříve.

Na rozdíl od FIA tour jsme ale předem věděly, nebo minimálně silně tušily, že budou k prodeji VIPčka. A tomu jsme i uzpůsobovaly připravovaný rozpočet financí. Když se ukázalo, že kluci přijedou do Prahy, málem jsem skákala do stropu. Skvělé! Jeden koncert bude doma a díky tomu bude všechno jednodušší. Když tedy bylo jasné, že vážně budou znovu v nabídce placená setkání, bylo jasné, na který koncert tohle budeme směřovat. Praha a Humanoid balíček byly alfou a omegou nadcházejícího turné.

Zároveň jsme věděly, že rozhodně chceme na víc, než jeden koncert jako tomu bylo u FIA a Varšavy. Další volba tedy padla na Lipsko, rodné město dvojčat, které jsem vždy beztak chtěla navštívit. Hala, která vypadala spíš jako sídlo nějaké zámožnější rodiny byla spíš na okraji a hotely od ní byly vzdálenější, takže volba ubytování padla na kemp hned naproti přes silnici. Tentokrát jsme se chystaly vyrazit s naší kamarádkou Mintam, takže to chtělo minimálně trojlůžák. Ačkoli byly trochu zádrhele ohledně platby - nedalo se zaplatit jednoduše online nebo až na místě, ale muselo se předem na účet, k čemuž zase potřebujete IBAN a když banka nespolupracuje, je to opravdu jedna radost :D Naštěstí nakonec vše vyšlo a tak jsme si jednu položku na seznamu úkolů mohly odškrtnout.

Doprava byla tentokráte jednoduchá, jelikož Petra už vlastnila jak řidičský průkaz, tak auto (já jsem taková šedá eminence, vozím se, ale neřídím :D). Zbývalo tedy sehnat lístky a nakonec jsme se rozhodly i pro balíček Scream. To znamenalo vyrazit poměrně brzy, opět aby byla časová rezerva.

Sešly jsme se tedy všechny tři okolo 7 ráno u mekáče a vyrazily. Cesta byla zábavná, protkaná historkami a pouštěním písniček na navodění té správné atmosféry, hlavně na německých neomezených dálnicích - tedy, tom kousku, co je neomezený, než tam vždycky strčí 60, protože to, co my považujeme za luxusní povrch Němci už mají za životu nebezpečné :D




Když už jsme byly téměř na místě, všimla jsem si postranním zrakem plakátu na sloupu, ale říkala si, že to snad musela být halucinace. No když se nadšeně rozpištěly moje dvě spolujezdkyně, tak jsem uznala, že asi nebyla :D Celou cestu k hale (a tedy i našemu ubytování) lemovaly sloupy oblepené krásným upoutávajícím plakátem na nadcházející koncert. Jeden nebo dva (později všechny) nějak záhadně zmizely :D



Dorazily jsme poměrně brzy, už okolo poledne a ačkoli do ubytování nás oficiálně měli pouštět až od 14 hodin, byli tak ochotní a dali nám klíče hned, za což jsme jim byly poměrně dost vděčné. Porozhlédly jsme se tedy po překrásném areálu kempu, vyházely věci z auta a zjistily, že rozhodně nebudeme jediné fanynky ubytované zrovna tady - čemuž se vůbec nedivím. Přišla řada na společnou fotku, dokud jsme všechny vypadaly reprezentativně :D

Poté jsme se rozhodly obstarat si něco k jídlu, což se ukázalo jako větší oříšek. Autem jsme si sice zajely do obchodu, co byl poblíž, ale člověk by snesl do žaludku i něco teplého, tak jsme kuly pikle, že si objednáme pizzu. Mintam jako človíček, co v Německu x let žil se tedy chopila mobilu. Když konečně asi na počtvrté dodiktovala svoje číslo člověku z restaurace, tak nám oznámil, že na adresu, kde se nacházíme stejně pizzu nezavážejí :D Tuhle variantu jsme tedy opustily a spokojily se se studenou kuchyní.

Po menším oddychu jsme se vypravily před halu, kde už byla pěkná hrstka fanoušků. A na první duben jsme tedy schytaly snad nejteplejší počasí za všechny dosud prožité koncerty, možná mohla konkurovat ta Itálie. Schovávaly jsme se proto ve stínu vstupní brány, i když to bylo u žluté popelnice, na které bylo vtipně vyraženo Schäfer a tak jsme ji okamžitě pokřtily na Gustava.

Check in na Scream už probíhal se zpožděním, které nejspíš nabrali během již předchozího balíčku Room 483 a to se s nimi (potažmo i s námi) vleklo celou dobu. I tak jsme se ale dočkaly a byly spolu s ostatními vpuštěné do staré budovy, která zevnitř vypadala jako nějaká fara. Dřevěné trámy tomu rozhodně napovídaly. Jelikož na zvukovce člověk viděl ty čtyři zase poprvé po dvou letech naživo, v břiše jsem měla motýlky, ale kluci vypadali dost utahaní. Hádejme proč asi :D Na naše počátky zpívání Happy Birthday Bill reagoval kroucením hlavy a výstražně vztyčeným prstem, který taktéž naznačoval, že na nic takového už po včerejšku náladu nemá. Zkoušely jsme hádat, co má v tom nevinně vypadajícím kelímku od čaje :P

Na zvukové zkoušce jsem byla poprvé a po téhle jsem myslela, že snad i naposled. Ta stará budova totiž vytvářela takové podmínky, že jsem měla skoro po celou dobu zacpané uši, abych to vůbec přežila. Nechápu, jak moc geniální musí být, že zařídili, aby na koncert bylo všechno nejen poslouchatelné, ale navíc úžasné. Zahráli nám tři songy, z toho Something New, tuším Black a třetí kdybyste mě chtěli zabít, tak si nevzpomenu.
Pak už jen upomínkové foto, které dopadlo nadmíru dobře a byli jsme vyhnáni zpět ven.

Po zkušenostech z Prahy 2010 jsem rozhodně nehodlala čumákovat přímo před halou. Tudíž jsme se vrátily do naší chajdičky a tam si užívaly pohodu až do poslední chvíle. Když jsme se vrátily, dav se poměrně dost rozrostl a to do takové míry, že jsme absolutně netušily, kde je nějaká řada pro VIP vstup. Musely jsme proto mávat na security kartičkami, aby si nás vůbec všimli a pustili nás dovnitř.

Nejprve jsem se držela s holkama, ale jelikož se mi zdálo, že se na sebe lidi zbytečně tlačí a nevydržela bych to tam, raději jsem dobrovolně odešla až úplně dozadu a koncert strávila víceméně mezi neznámými tvářemi. Za ten klid a možnost dýchat mi to ale stálo. Po skončení bylo velmi příjemné jen přejít ulici a moct zalehnout. I když jsme si nejdřív dělaly srandičky a zpívaly.

Ráno jsme si zašly na výbornou snídani a potom se odhodlaly vyrazit zpět do Prahy. Byl to ovšem krásný návrat domů, jelikož jsme věděly, že v Praze nás čeká další koncert a mě s Petrou dokonce s dalším - ještě lepším - Meet and Greet. V Lipsku bylo docela pochmurno, zato doma na nás čekalo sluníčko a teploučko a tak jsme se rovnou po cestě rozhodly zastavit u haly, podívat se, jestli už nedorazily náhodou nějaké kamiony.

A jak to dopadlo?

To se dozvíte v dalším díle :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama